Drsné a krvavé
V roce 1994 rozeslalo malé studio Condor, ze kterého se později stal Blizzard North, návrh hry jménem Diablo. Na sedmé straně je mezi požadavky na grafiku věta, ke které se pořád vracíme:
„Každá příšera bude mít několik drastických smrtí a bude potřebovat nejméně 50 snímků animace.“
Condor, návrh hry Diablo, 1994
Erich Schaefer, hlavní designér a art director hry, vzpomínal, o jakou náladu jim šlo:
„Chtěli jsme, aby to bylo drsné a krvavé. Chtěl jsem, abys první příšeru zabil tak, že jí rozmlátíš hlavu lopatou, ještě než vůbec dostaneš meč.“
Erich Schaefer pro IGN, 20 Years of Diablo, 2017
Hra, která vyšla v roce 1996, je temná a ponurá a milujeme ji, ale moc krvavá není. Každý zombík v Katedrále padne stejně. Po ráně odlétne pár červených teček, a když boj skončí, podlaha je čistá. Tady je stejný boj dvakrát, ránu za ranou. Potáhni za dělicí čáru:
Brutal Diablo je náš pokus o hru, jakou tehdy popsali: stejná hra, stejná pravidla, jen krvavější.
Kde už Diablo krvácelo
Kdo hrál Diablo, ten si Řezníkovu místnost pamatuje. „Á, čerstvé maso!“, rozběh a podlaha tak nasáklá, že kámen skoro není vidět. Ta místnost se stala předlohou pro všechno v tomhle článku, takže jsme si ji šli pořádně prohlédnout.
Ta krev není efekt. Výtvarníci z Blizzard North ji namalovali rovnou do dlaždic podlahy a zdí, a proto vypadá tak dobře. Stínování kamene je vidět i skrz krev. Kde je jí málo, vykukují vršky dlažebních kamenů, a spáry mezi nimi zůstávají tmavé. Kaluže mají na sobě světlé, mokře vypadající kudrlinky, cákance mají tvar hvězd, okraje jsou ostré a celé je to tmavé, blíž starému vínu než barvě. Přejeď po obrázku a podívej se zblízka:

Dali jsme si proto jedno pravidlo: naše krev má vypadat, jako by do té místnosti patřila. Když nerozeznáš čerstvý kill od namalované podlahy kolem, je to správně.
Odkud se krev bere
Krev potřebuje tělo. V roce 1996 má každá příšera jednu smrt, krátkou animaci nakreslenou v Blizzard North. Nové jsme udělali ze stejných spritů: vlastní pixely příšery, rozdělené na kusy podél těla a rozhozené pod stejnou kamerou, pod jakou vznikla původní grafika. Zombík se teď může rozprsknout, přijít o hlavu, rozpůlit se nebo se rozpadnout na pruhy.
Kvůli dvěma pravidlům to bylo těžší, než to zní. Nová smrt musí trvat přesně stejně dlouho jako stará, snímek po snímku, protože její poslední snímek je součást hratelnosti. V tu chvíli se uvolní políčko příšery a objeví se její mrtvola, a v singleplayeru to určuje pořadí náhodných hodů, které přijdou potom. Změníš to, a už to není stejná hra. A kostlivci nekrvácí. Odlétají z nich úlomky kostí, vzaté z nejsvětlejších pixelů jejich vlastního spritu.
Každá z těch smrtí má zatím vlastní zvuk. Smrti i jejich zvuky jsou první krok: chtěli bychom je nahradit smrtmi z 3D modelů. Zbytek tohohle článku je o krvi, která při nich teče.
Červená, která přežije každou příšeru
Příšery v Diablu sdílejí sprity. Ghůl je Zombík a Horor je Kostlivec, jen přebarvený překladovou tabulkou: malým souborem, který říká „místo barvy 230 nakresli barvu 140“. V době, kdy se počítal každý kilobajt, to byl geniální trik, a je to taky první věc, která nám rozbila krev.
Paleta hry má pěknou červenou škálu, barvy 224 až 239. Namaluj jí krev, pak vyber příšeru a podívej se, co s ní udělá její tabulka:
Kostlivec by krvácel šedě, Horor tmavě šedě a Temný bledě modře, a i Ghůl by krvácel plochou komiksovou červenou. Tři z devíti sad spritů v Katedrále jsou kostlivci, takže to je hodně šedé krve. Šli jsme hledat barvy, na které nesahá žádná tabulka, a našli jsme je: dvanáct odstínů červené na pozicích 48 až 59, které nechává na pokoji každá překladová tabulka ve hře, včetně těch pro unikátní příšery. Krev zůstala červená na každé příšeře.
Pak jsme sešli po schodech dolů. Barvy 48 až 59 patří do části palety, kterou si každá oblast nese s sebou, a červené jsou jen v Katedrále. Přepni si nahoře úroveň: v Katakombách je těch samých dvanáct barev khaki, v Jeskyních hnědých, v Pekle zaprášeně fialových. Naše krev byla khaki taky.
Oprava přichází na řadu, až když je všechno ostatní hotové. Když se příšera kreslí, po její vlastní tabulce se krev přesune na červenou, kterou sdílejí všechny oblasti, protože barvy 128 až 255 jsou ve všech paletách hry stejné:


Naše první verze přesouvala krev až na vzdálený konec červené škály a kaluže skoro zčernaly, dokonce i v Katedrále:


Může za to způsob, jakým Diablo dělá světlo. Paleta je rozsekaná na řady po šestnácti odstínech, a když hra chce pixel ztmavit, posune ho po jeho řadě o pár kroků dolů. Přešlápneš konec, a pixel zčerná. Pohni tmou:
Zamítnutá krev seděla moc blízko konce své řady, takže ji i trocha stínu přetlačila přes okraj. Stačilo, aby na řadě začínala dřív: teď tma podzemí ztmavuje naši krev přesně tak jako tu od Blizzardu.
Ven z krabice
Každý snímek spritu žije v krabici, u zombíka 128 na 96 pixelů, a smrt nakreslená předem z ní nic ven nevyhodí. Krev, která letí přes celou místnost, pochází z druhé vrstvy, která běží živě ve hře. Potáhni za dělicí čáru a vypni ji:
Živá vrstva hází kapky podle hodin samotné hry, dvacet tiků za vteřinu. Výška každé kapky se drží zvlášť od jejího místa na podlaze, takže kapka ve vzduchu pořád patří dlaždici pod sebou: schová se za správnou zeď a dostane správné světlo, aniž by renderer o nějaké výšce vůbec věděl.
Taky si hází vlastními kostkami. Když příšera umře, Diablo resetuje svá náhodná čísla, aby vybralo loot, a loot se nikdy nesmí změnit jen proto, že něco krvácelo. V multiplayeru si hra každého hráče hází vlastní spršku a po síti nejde nic navíc. Dva hráči vidí u stejného killu jiné kapky, což u věci, na kterou se jen díváš, nic nestojí.
Od hranatých konfet ke kapkám
Živá vrstva vznikla nejdřív pro původní grafiku, kde je kapka jeden pixel. Brutal Diablo kreslí hru čtyřikrát větší a z těch kapek se staly ploché čtverce 4×4 pixely: červené konfety vedle nově vytvořené grafiky. Teď se každá kapka kreslí v jemných pixelech, s hlavičkou přesně na svém místě, tmavým okrajem, odleskem vlevo nahoře, šmouhou za sebou, když letí rychle, a hvězdou tam, kde dopadne, mířící směrem, kterým letěla:


Pro kaluže jsme ve hře zkusili čtyři podoby krve, na stejném boji, snímek po snímku: lesklou, ponurou, hustou a jednu, která kopíruje Řezníkovu místnost. Vyhrála ta poslední a je to nápad, na který jsme v tomhle článku nejvíc pyšní.
Každý pixel krve si bere odstín z podlahy pod sebou. Vzpomeň si na řady po šestnácti: nasvícený pixel podlahy ti prozradí, o kolik kroků ho světlo posunulo, takže víš, jaký odstín měl před světlem. Krev si vezme stejný odstín ze své červené a pak obojí ztmaví stejné světlo. Kde je krve málo, prosvítají vršky kamenů, kde je jí hodně, je plochá a tmavá, jako v té namalované místnosti. Testem byla místnost sama:
Nejdřív jsme udělali lesklou, ponurou a hustou. Každá vypadala dobře sama o sobě, jako čerstvý efekt položený přes podlahu, a v tom byl ten problém: vždycky bylo vidět, že je položená navrch. Když jsme si s nimi pohráli, napsali jsme si jednu větu, ať je to co nejvíc součástí původní hry, a z ní vznikla čtvrtá podoba. Stejný kill o vteřinu později ve všech čtyřech:

Lesklá: jasná, s odleskem. 
Ponurá: tmavší a matnější. 
Hustá: zakryje kámen. 
Řezníkova místnost: stínovaná podle kamene. Ta zůstala.
Vyzkoušej si to
Tady je stejný kód krve, přenesený ze hry do tvého prohlížeče, na kousku podlahy přímo z Katedrály a ve světle ze hry. Nejsou tu zdi, takže ani krev na zdech, ale kapky, stopy a kaluže jsou ty ze hry. Prašti zombíka, nebo ho zabij:
Podlaha, ne mříž ani koberec
Krev na podlaze se ukládá po dlaždicích. Každá dlaždice podlahy si pamatuje, kolik krve do ní nasáklo a jakých barev, obojí po jednom bajtu. Skoro nic to nestojí a vydrží to celou úroveň.
Na první pokus se skvrna každé dlaždice kreslila jen do jejího kosočtverce a z podlahy se stala mříž, každý flek uříznutý podél stejných úhlopříček. Teď každá dlaždice maluje své pixely z cákanců všech sousedů, takže cákanec volně přechází přes hrany dlaždic, a okraj kaluže se pixel po pixelu posouvá dovnitř a ven, aby byl roztřepený:
Dalším problémem byl dlouhý boj ve dveřích: každá dlaždice nasákla na maximum a z podlahy byl červený koberec. Teď má každý malý blok dlaždic svůj limit, a když nová skvrna potřebuje místo, uhne jí ta nejstarší. Nikdy ne nejnovější, takže čerstvá krev je vždycky vidět.
A krev zůstává. Zkoušeli jsme skvrny, které časem blednou nebo řídnou, a obojí jsme zahodili, protože z podlahy, na které nikdo nebojuje, nemá krev co mizet. Jenom schne: čerstvá krev je o odstín světlejší a mokrá, zhruba po minutě a půl je o dva odstíny tmavší a matná:

Krev na zdech
Kapka, která trefí zeď, na kterou kamera vidí, na ní namaluje flek. Druhá kapka kousek vedle nepřidá novou tečku; zvětší ten flek, takže zeď, která schytala hodně zásahů, má na sobě velké malované tvary místo mraku teček. Z každého fleku odlétne pár vlastních malých kapek, zhruba vteřinu z něj stékají pramínky a u paty zdi se krev sbírá.
V první verzi krev na zdi přeskočila na jiný vzor, jakmile hrdina odešel:

Diablo mezi snímky nemaže obrazovku. Když kamera stála, zeď se kreslila znovu přes stejný kámen a kód, který rozhoduje, které pixely patří ke zdi, je od sebe nerozeznal. Po opravě flek drží na místě a slábne jen se světlem:

Posledním krokem bylo světlo. Krev na zdi si teď bere odstín z kamene pod sebou, stejně jako na podlaze, takže flek ve stínu oblouku je tmavší než flek u pochodně:


Šlápoty a kaluže pod mrtvými
Projdi kaluží a dalších osm políček za sebou necháváš červené šlápoty. Každá mrtvola vykrvácí do kaluže, která se zpod ní patnáct vteřin rozlévá, a kill na staré kaluži ji zvětší, v barvě té kaluže.
Kaluž se rozlije, pak zaschne. Šlápoty přes kaluže.
Zmáčkni H a je rok 1996
Tohle všechno se kreslí navrch hry od Blizzard North, která pod tím běží dál, ránu za ranou. Tak funguje posuvník na začátku tohohle článku a ve hře dělá totéž klávesa H, kdykoli: jeden stisk a jsi zpátky v roce 1996, krev zmizí i s novou grafikou.
Co dál
Pracujeme na tom, abychom příšery postavili znovu ve 3D, takže by si hra smrti vyráběla sama, místo abychom je po jedné kreslili předem pro příšery z Katedrály. Krev je na ně připravená: na každé úrovni je to stejná červená. To je ale příběh na některý z dalších článků. Brutal Diablo je zdarma a vyjde začátkem roku 2027.
Děkujeme DevilutionX, které udržuje Diablo při životě na dnešních strojích a díky kterému tohle všechno vůbec šlo, a lidem z Blizzard North, kteří Řezníkovu místnost kdysi namalovali. Víc krve v pohybu je na stránce Gore, a jestli si o čemkoli z toho chceš popovídat nebo nám říct, co máme špatně, přijď na náš Discord.
Přispět
Brutal Diablo bude po vydání zdarma. Hoď nám minci a půjde na vývoj, hodiny na GPU a kafe.
Tenhle mod je vyznání lásky původní hře, takže tu není nic na prodej. Každý příspěvek nám ale opravdu pomáhá ve vývoji pokračovat. Díky.